Zdravice rakouského velvyslance Ferdinanda Trauttmansdorffa

Vážené dámy, vážení pánové,
milí účastníci oslav 180. výročí Marie von Ebner-Eschenbachové!

Kdo z mé generace by nečetl tklivá, srdce se dotýkající vyprávění Marie von Ebner-Eschenbachové. Jako v malém chlapci ve mně zanechalo například vyprávění „Fenka špicla“ nesmazatelný dojem. První co mě tehdy napadlo bylo, že velkou „rakouskou“ spisovatelku si přivlastnilo Rakousko, ačkoliv žila na – pro mě tehdy neznámé a takřka nepřístupné – Moravě. Kromě toho mě tehdy udivilo, že mohla v republikánském Rakousku nosit nějaká spisovatelka před jménem to své „von“. A sice poté, co nám vtloukali do hlavy, že již žádné šlechtické tituly a žádní „vonové“ neexistují – s výjimkou uměleckých jmen jako byl „Herbert von Karajan“.
To třetí, co se mi stalo nápadným bylo, že se zde jedná o ženu – o jednu z mála žen, které jsme se v oněch časech mezi spisovateli a autory směli učit uctívat.
Dnešní program ukazuje, že právě na šlechtických sídlech na sklonku monarchie to byly z velké části ženy, kdo na vlastním životě předváděl, jak se kultura a modernita praktikují – i když se tak dělo většinou mimo dohled veřejnosti. Přesto se u hodnot, které tehdy vznikaly – pokud se z nich dosud něco zachovalo – jedná o poklady, které je ještě nutno vykopat a chránit.
Proto je zapotřebí na těchto místech realizovanou iniciativu, oslavit přímo v jejím domově na zámku Lysice – kde obklopena okruhem pro umění zapálených osob tvořila – výročí narození této velké a skrze tvorbu věčně mladé ženy, s nadšením přivítat. Jako rakouskému velvyslanci v České republice mi bylo umožněno propojení našich národů – propojení, jehož tradice sahá již mnoho stovek let dozadu a ke kterému se nyní v Evropě našla odvaha, učinit k němu nový, společný začátek – napomáhat a symbolizovat. Každá příležitost uvědomit si společné dědictví, je pro tyhle snahy velkou podporou. Jedná se o společné dědictví, na které si jednotlivě nemůže žádný činit nárok – ani Rakousko, ani Čechy, ani Morava ne. Avšak nám všem je dovoleno toto společné dědictví – každý za sebe a všichni společně nárokovat.
Proto patří všem inicátorům tohoto večera i všem zúčastněným umělcům a všem, kteří se na oslavě podílejí, obrovská pochvala a velký dík i od těch, kteří – jako já – nemohou dnes být u toho.
Se srdečnými pozdravy

Ferdinand Trauttmansdorff, rakouský velvyslanec
Překlad: Ladislav Plch

Komentáře