Fenomén Eschenbach

Někdy někde se zastavit a strávit tam určitou dobu – tomu se anglicky říká „temporary stay“. Týká se to nás, stejně jako věcí daných a pomíjivých. Přestože i věci dané často nakonec pominou, zanechávají po sobě pro příští časy svou jedinečnost. Uvědomil jsem si to v knihovně Marie von Ebner-Eschenbach na zámku v Lysicích. Představil jsem si tam obraz, jenž je definován časem (tempus) a místem (locus). Obraz, v němž se časoprostorové linie prolínají s původní myšlenkou – rukopisem, a tahem štětce, nánosem barvy současnosti. Vznikne nový záznam na zakladě starého, záznam záznamu – časoprostorový sendvič – záznam, v němž se na chvíli čas stane bezčasem. Jde jen o to na jakou chvíli…
Minulý týden jsem jel vlakem, resp. byl jsem ve vlaku, temporary, asi dvě hodiny. Ve druhém bezirku ve Vídni je vinotéka, která se jmenuje Temporary Bar Schabu, a je tam bratru už více než tři roky. Je to dočasně, nebo toho času, jak se to vezme, no nic…

Fenomén času – jeho dočasnost, bezčasovost, neuchopitelně neohraničené téma temporis, je řekněme nekonečnem toho času…
Připusťme, že každé místo má svoji výjimečnost, genia loci – zámek Lysice zcela jistě. Je to prostor definovaný reflexí ušlechtilých myšlenek, které se trasformovaly v jedinečný obraz. Obraz se stává obrazem…Vše vesmírem, vše iluzí / Alles dem All, alles der Illusion.
Brno 16. května 2010

Text: Rostislav Čuřík

Komentáře